Lenka Desatová je od roku 2021 předsedkyní Rady seniorů ČR. V Radě seniorů ČR působila v předešlých letech na pozici mluvčí a šéfredaktorky časopisu Doba seniorů. Posláním Rady, která v České republice vznikla po vzoru západní Evropy, je vytváření otevřené společnosti pro všechny generace, koncipování mezigeneračních vztahů, dialogu a tolerance, aktivizace starší generace pro duchovní, kulturní, sociální a společenský rozvoj. Rada seniorů pracuje též na zajišťování odpovídajícího sociálního postavení a životního standardu třetí generace, na využívání potenciálu, intelektu a zkušeností seniorů ve prospěch společnosti, na tvorbě a realizaci projektů aktivního stárnutí české populace.
Paní předsedkyně, my jsme na úvod zmínili vaše předešlé působení v Radě seniorů ČR. Nicméně, co vás úplně na začátku do Rady přivedlo a co vás táhne k tématu stárnutí populace a práva a aktivity seniorů v ČR?
Do Rady seniorů mě přivedla vlastní životní zkušenost, kdy vážně onemocněla blízká osoba a já začala objevovat sociální systém, sociálně-zdravotnické pomezí a řešila problémy, o kterých jsem neměla do té doby ani potuchu, že existují. V té době jsem byla ve středním věku, a přesto jsem občas měla problém se k informacím dostat, příslušné formuláře správně vyplnit, zajistit sestru, která by chodila domů dávat injekce… Moje životní filozofie je, že věci se nedějí náhodou, že každá situace vás má něco naučit a někam nasměrovat a já si z této životní zkušenosti odnesla to, že bych ráda pomáhala těm, kteří se dostanou do podobné situace a tápou. Hledala jsem tedy nějakou organizaci, kde bych mohla být se svými zkušenostmi prospěšná, a zároveň takovou, která skutečně pomáhá a něco dělá zejména pro nejstarší generaci, protože jsem vycházela z toho, že tam, kde jsem já měla problémy, mohou být ti starší zcela ztraceni. Můj bývalý kolega v té době pracoval jako šéfredaktor Doby seniorů, takže měl přímý kontakt na doktora Pernese, předsedu RS ČR a seznámil nás. Tak nějak to asi před deseti lety začalo.
Předsedkyní Rady seniorů ČR jste se stala v loňském roce, zhodnotila byste svůj první rok ve funkci?
Nezhodnotila. To přenechám jiným. Mohu říct jen ty počiny, kterých si cením. Považuji za úspěch, že jsme založili krajskou Radu v posledním regionu, kde nám chyběla, a to v Karlovarském kraji, Rada seniorů se o to pokoušela osm let… Těší mě rovněž, že jsme otevřeli dvě nové poradny pro seniory, protože právě bezplatné poradenství a konkrétní pomoc konkrétním lidem v otázkách sociálních, právních i bytových, považuji za důležitou součást práce Rady seniorů. To ale není pouze výsledek mé práce, ale velkou měrou k tomu přispěla i nová místopředsedkyně Milena Hesová. Snažila jsem se také navázat osobní kontakt se členskou základnou, a tak jsem jezdila za spolky a kluby mimo Prahu, abych zjistila, co je trápí, s čím bych mohla pomoci, čím přispět a sbírala od nich názory, tipy i zkušenosti.
Jak se podařilo udržet, popř. obnovit fungování krajských rad seniorů v regionech po pandemii?
Nemůžeme si stěžovat. Krajské Rady až na výjimky vzácné fungovaly, byť v omezené míře, i v době pandemie. Připravovaly programy pro seniory v mezích aktuálních omezení a byť to nebylo vůbec snadné, zvládaly to. Organizovaly šití a distribuci roušek, připravovaly aktivizační programy venku, aby udržely seniory v pohybu, dokázaly vymyslet soutěže, do nichž se zapojovali jednotlivci či dvojice, v souladu s omezeními, ale mohli spolu soutěžit třeba v počtu nachozených kilometrů. S nabídkou on-line vzdělávání a přednášek pak přišlo několik členských organizací a krajské Rady je šířily, protože zúčastnit se mohli všichni. S tím se záhy ukázala potřeba pomoci seniorům ovládat svá vlastní zařízení jako tablet, mobil či notebook, takže jsme hledali způsob, jak pomoci. Právě místopředsedkyně Hesová spolu s tehdejším koordinátorem za MPSV ČR v projektu Senioři v krajích Václavem Zatloukalem přišli s tipem na společnost Moudrá sovička. S nimi a Nadací Vodafone jsme se sešli a dohodli se na spolupráci. Krajské Rady pak předávaly informace svým členům, sháněly místnosti, kde by se školení mohlo uskutečnit a volaly s tím, že by spolupráce měla pokračovat. Zájem byl a stále je velký a my vidíme další oblasti IT, kde chceme pomoci seniorům k jejich zvládnutí. Jak jsem zmínila, v Karlovarském kraji jsme Radu založili a před několika dny jsem se vrátila z Brna, kde jsme řešili krajskou Radu v Jihomoravském kraji, která jako jediná v podstatě s pandemií fungovat přestala. Po schůzce věřím, že i zde zas bude Rada seniorů fungovat naplno.
Jaké máte aktuálně plány na aktivity pro seniory na podzim 2022? Blíží se Mezinárodní den seniorů, plánujete něco speciálního?
Z čistě pracovních věcí potřebujeme řešit situaci seniorů a raketově rostoucích cen za energie. Pomoc tak, jak ji vláda představila, je opravdu symbolická. Řada seniorů, ale i jejich dětí nemají už nyní na platbu záloh a 4 000 Kč do konce roku, to nepokryje často ani měsíc zvýšených nákladů. Jako příklad mohu uvést konkrétní kalkulaci, s níž nám senioři přišli do poradny. Ze zálohy 2100 Kč na měsíc je záloha 7 490 Kč, a to prosím bez možnosti snížení. To distributor nepřipouští… Ani doplatek na bydlení není všespásný. Mnoho seniorů na něj nedosahuje, vzhledem k nastaveným normativům. To je ale jen jedna strana problému, ta druhá je, že ceny energií se logicky promítají i do cen služeb a potravin, i to na seniory dramaticky dopadá.
Co se týče Mezinárodního dne seniorů, situace je taková, že my snad už nemůžeme ani plánovat něco jiného, protože z ojedinělých akcí, které jednotlivé Rady pořádaly, zprvu samy, postupně ve spolupráci s městy, obcemi či kraji, se stala tradice, kterou senioři v podstatě očekávají. Nedávno se mě třeba ptali senioři, zda pražská Rada opět uspořádá tradiční koncert. Stejně tak jsem několikrát odpovídala na otázku, kdy je celostátní finále soutěže Babička roku. Tou totiž oslavy již pátý rok vrcholí. 18. října tak Pavilon A Výstaviště Flora v Olomouci bude hostit jeden z vrcholů oslav. Místo konání není vybráno náhodou, právě v Olomouci se tato přehlídka seniorské krásy a dovedností zrodila. Cílem je ukázat, co všechno senioři umí, s čím si poradí, co zvládnou, přiblížit jejich životní příběh a inspirovat mladší generace. Během odpoledne se navíc na jevišti střídají soubory a umělci různého věku, čímž chceme ukázat, že do života každého člověka patří několik generací, od nichž se může učit a inspirovat a s nimiž by měl i spolupracovat. O tu korunku vlastně až tak úplně nejde… A stalo se tradicí, že oslavy dne seniorů v jednotlivých krajích jsou s volbou Babičky daného kraje také spojeny. Novinkou je, že na Babičce roku představíme nejen vítězku stejné soutěže ze Slovenska, ale i z Polska a budeme rádi, když dorazí i pozvaná zástupkyně z Maďarska. V Českých Budějovicích v rámci oslav vyhlásí již tradičně vítěze soutěže Senior Foto. Ta byla dlouhé roky určena pouze pro seniory z tohoto kraje, ale letos krajská Rada přišla s tím, že je na čase dát příležitost i dalším krajům, a tak dostali možnost účasti senioři z celé republiky. Jsem zvědavá, jak se to promítne do výsledkové listiny… A tak bych mohla pokračovat.
Určitě bychom zvládli udělat akcí více, ale zatím jsme se přiklonili k variantě, že je lepší vybrat jednu, která měla největší úspěch a tu každoročně vylepšovat a takzvaně si ji hýčkat a udělat ji na nejvyšší možné úrovni. Navíc se i my, a to jak na centrální úrovni, tak v krajích potýkáme s problémem financí a rostoucími náklady na pronájmy a další komodity.
Velmi nás těší, že se letos, po covidové pauze, uskuteční setkání zástupců RS ČR s prezidentem. To se stalo každoroční tradicí poté, co se funkce ujal Miloš Zeman. Jsme moc rádi, že se s panem prezidentem před koncem jeho funkčního období můžeme rozloučit a poděkovat mu osobně.
V červenci bylo první zasedání Rady vlády pro seniory pod vedením nového ministra Mariana Jurečky. Jaká témata se současnou vládou plánujete řešit, jaké jsou vlastně při aktuálním dění (krizi) možnosti řešení, jsou-li nějaké?
Naším cílem je řešit životní úroveň seniorské populace, takže hodláme řešit všechna témata s tím spojená. S ministrem Jurečkou jsme v kontaktu, máme přehled o tom, co ministerstvo připravuje, máme možnost se k tomu vyjádřit a stejně tak mu dáváme zpětnou vazbu, a to zejména z našich poraden, co se nejvíce řeší, kde vidíme největší problémy a úskalí a co by bylo třeba. Řešili jsme třeba dávky na bydlení, jejich dostupnost, celý zdlouhavý proces spojený s podáním žádosti, ale i nastavení normativů. Stejně tak jsme se bavili o valorizaci penzí, bavíme se o dostupném bydlení pro seniory, podpoře osob, které o seniory pečují…
Stejně tak potřebujeme řešit sociálně-zdravotní pomezí, protože se snažíme vytvářet aktivizační programy pro seniory s cílem posilovat jejich fyzické i duševní zdraví, nabídnout jim pestrou paletu, kde si každý najde to své a bude se moct i setkat se svými vrstevníky. To setkávání je důležité, protože napomáhá zabraňovat pocitu osamění. Byť je na tyto aktivity často naprosto chybně nahlíženo jako na volnočasové, jejich smyslem a cílem je podporovat seniory ve vzdělávání i pohybových aktivitách tak, aby byli pokud možno co nejdéle soběstační, v dobré fyzické a psychické pohodě. Je to vlastně součást prevence, na níž se soustředíme. Ostatně i proto jsme v červnu uspořádali zdravotní konferenci Jak prodloužit věk dožití ve zdraví? Název přesně vystihuje to, k čemu naše aktivity míří.
S tím souvisí naše další otázka. Jaká témata aktuálně řeší čeští senioři, s čím se obrací na vaše poradny v regionech, či přímo na vás? A jak jim můžete pomoci?
Bohužel to, s čím jim pomoci neumíme, a to s cenami energií. Poradci pomáhají vyplňovat žádosti o doplatky na bydlení, když senior chce, zajdou s ním i na úřad vše řešit, ale ne vždy, byť po telefonu se zdá vše jasné, nárok na dávku vyjde. A je to právě tím nastavením normativů, o kterém už jsem se zmínila… Tam opravdu víc neumíme. Hodně seniorů má obavy z výše záloh na energie nebo jsou v situaci, že vědí, že je prostě nezvládnou zaplatit. Je faktem, že penze v posledních šesti letech rostly, ale je třeba mít na zřeteli i to, že 50 % seniorů nemá průměrnou penzi. A tito lidé nedostanou ani průměrnou částku, která je zmiňována v souvislosti s valorizacemi. A mimořádné valorizace, kde se navyšovalo pouze na základě procentní výměry, otevřely nůžky mezi nízkými a vysokými penzemi ještě více. Tím je třeba se zabývat.
Je třeba také vidět, že ani rodiny seniorům při nejlepší vůli nezvládají pomoci, protože řeší stejné problémy. Pokud mají průměrné příjmy a navíc ještě děti, také nevědí, co platit dříve. Senioři to vnímají, i s tím se v poradnách setkáváme. A tam moc pomoci neumíme, poslechneme si příběhy, pokusíme se prověřit nároky na dávky, ale tam to, bohužel, končí. A to Radek Hábl z Institutu předlužení věští, že bude ještě hůř. Já se modlím, aby tomu tak nebylo.
Projekt Senioři v krajích ukončil k 30. červnu svou činnost v regionech a chýlí se k samému konci. Jak reflektujete součinnost s koordinátory a přínos projektu? Jsou aktivity, či témata, která projekt otevřel a která byste ráda dál rozvíjela?
Pokud mohu být upřímná, tak to, že projekt končí mě osobně velmi mrzí, protože jsem v něm viděla obrovský potenciál pro seniory v regionech, ale zpětně i směrem k ministerstvu. Měla jsem představu, že bychom koordinátory zapojili ještě více do činnosti krajských Rad a jednotlivých organizací a že bychom na oplátku zase více pomáhali s nejrůznějšími průzkumy z terénu. V mnoha krajích byla spolupráce velmi intenzivní, já viděla velké možnosti, z nichž by těžili všichni a které v minulosti zůstaly nevyužity. Bohužel jsme už neměli příležitost se do toho po mém zvolení, lidově řečeno, pořádně obout.
Kdyby byla možnost projekt Senioři v krajích nějakým způsobem udržet, jak byste viděla jeho podobu, či náplň? Co senioři nyní potřebují nejvíce?
Zapojení koordinátorů do přípravy, šíření i zajištění financování aktivizačních programů. Kraje, města, obce a ostatně i ministerstvo šetří, a škrtají i zde. Nedívají se na ně jako na prostředek prevence, ale jako na hrazení volnočasových aktivit. Proč my tyto programy vnímáme jako přínosné, jsem popsala. Jejich omezení či rušení může v konečném důsledku vést ke zhoršení duševního i fyzického zdraví, což se beze sporu promítne do zdravotního a v případě vážnějšího zhoršení i sociálního systému, takže to nakonec vyjde výrazně dráž. Pokud se tato optika nezmění, budeme na jedné straně šetřit a na druhé platit více. Naprosto souhlasíme s doktorkou Mackovou, která apelovala na politiky v tom smyslu, že každá koruna vložená do prevence se systému vrátí desetinásobně. Jsem přesvědčena, že zde by koordinátoři mohli sehrát roli i toho garanta, že programy budou sloužit svému účelu a co nejširšímu spektru seniorů. I s jejich pomocí jsme chtěli do programů zapojit i seniory z Domovů pro seniory, přesunout část do jejich prostor, za nimi, přijít s jejich vrstevníky a tím svým způsobem i trochu ulevit těmto zařízením. Věřím tomu, že koordinátoři by chodili s podněty, co by se ještě dalo dělat či vylepšit, ne nadarmo se říká, že víc hlav víc ví. Jsem přesvědčena, že by pomohli i s rozšířením našich seniorských poraden a s jejich využitím a pomohli by nám sbírat od nich tipy a náměty nejen na vlastní činnost, ale i pro jednání s politiky.
Senioři se v první řadě potřebují uklidnit. Již tři roky žijí v permanentním stresu – covid, povinné očkování, které je neuvěřitelným způsobem rozdělilo na dva nesmiřitelné tábory, pak válka a teď ceny o kterých jsou přesvědčeni, že je nemohou nikdy zaplatit… Spousta jejich dopisů končí slovy, že stát si asi nejvíc přeje, aby chcípli… A to doslova. Takže, v první řadě je uklidnit, rozebrat situaci, pokud to aspoň trochu jde, tak pomoci a vytáhnout je právě na nějakou aktivitu. Pokud je chytne, tak tam přijdou na jiné myšlenky, najdou nové přátele a trochu se uklidní. A to jsme zase na začátku… Jenže pokud mají v současné době za ty programy platit, nebudou na ně chodit anebo budou, ale v daleko menší míře, protože šetří… Na jídlo, na energie, na léky… Nerada používám sousloví začarovaný kruh. Mám raději gordický uzel, protože ten se podařilo rozetnout a my budeme dělat vše proto, abychom byli stejně úspěšní.
Bylo by fajn zakončit rozhovor nějakým přáním. Měla byste pro naše čtenáře nějaké, či vzkaz…?
Zkuste si denně najít alespoň jednu věc, která vás potěšila, která se vám povedla, která vás hřeje na srdci. Udělejte si z toho malý rituál. Ono to vypadá jako hloupost, ale já si tímto způsobem léta vylepšuji náladu. A věřte, že s lepší náladou se i ty nejsložitější problémy řeší a zvládají lépe. Všem nám pak přeju, abychom zvládli tuto krizi a dokázali se společně postarat o to, aby lidé, kteří tuto společnost vybudovali, měli důstojný podzim života. A na tom budeme rádi spolupracovat se všemi, kteří s námi budou chtít tuto vizi naplňovat.
Jana Fröhlichová, garantka analýz a studií
David Peltán, PR Senioři v krajích