Přesný počet Čechů s poruchami sluchu není znám, ale podle kvalifikovaných odhadů jich je včetně seniorů okolo 500 tisíc a každý třetí člověk ve věku nad 65 let má ztrátu sluchu. I když se na první pohled zdá, že porucha sluchu nemusí být pro život tak zásadní jako třeba onemocnění zraku, není tomu tak. Sluchové postižení je velmi těžké smyslové postižení oddělující postižené nikoli od věcí, ale od lidí a od společnosti. Problém neslyšících občanů je komunikační bariéra. Ti se každodenně dostávají do řady obtížných situací, které jsou pro slyšícího člověka zcela banální.
Nedoslýchaví tvoří velmi nejednotnou podskupinu „sluchově postižených“, protože sem patří například starší občané, kteří mají kvůli vysokému věku již méně kvalitní sluch, ale zároveň osoby, jež se plně sžily s minoritou neslyšících. Osobní komunikace je pro lidi s poruchami sluchu komplikovaná. Řada z nich odezírá a okolí při prvním kontaktu s neslyšícími neví, jak má reagovat, často je považují za mentálně postižené a z komunikace raději couvnou, nebo se chovají s despektem a přezíravě. Sluchové postižení má navíc jednu velkou nevýhodu – není totiž vidět.
Běžné telefonování, rutinní činnost, která slyšícího mnohdy obtěžuje, se stává pro nedoslýchavé velice komplikovanou, často nedostupnou. Problémem může také být domovní zvonek, budík nebo televize, které senioři přestávají slyšet. Komunikace v uzavřených prostorách, kde je šum, jako jsou například úřady, nádraží, obchody, veřejná hromadná doprava, je pro sluchově postižené i pro ty, co mají naslouchadlo, často nepřekonatelná bariéra, která je odděluje od okolního světa a způsobuje pocity vyloučení, trapnosti, ztrátu sebedůvěry a deprese. V domovech pro seniory jsou často nedoslýchaví senioři stranou, protože se kvůli šumu nedomluví ani se sluchadlem. Většinou v něm totiž nejsou zavedeny indukční smyčky, které umožňují potlačit šelest z okolí. Nedoslýchaví senioři neslyší aktivizační programy, přestože jsou dnes k dispozici technická řešení k odstranění bariér, například bezdrátová sluchátka. Bohužel jsou však využívána jen minimálně.
Pandemie prohloubila propast
Také používání sluchadla není pro starší lidi vůbec jednoduchá záležitost. Nácvik je často komplikovaný, složitý a těžko si na sluchadlo zvykají. Na druhou stranu poslech TV je pro nedoslýchavé možné zajistit velice jednoduchým technickým řešením pro spokojenost všech posluchačů.
Doba pandemie je pro ty, kteří hůře slyší a často komunikují odezíráním, dobou, jež jim komunikaci kvůli rouškám a respirátorům téměř úplně znemožnila a prohloubila ještě více jejich sociální izolaci. A přitom Česká republika je vázána Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením. Z Úmluvy plyne, že veřejná správa a služby by měly poskytovat informace tak, aby byly přístupné i pro neslyšící osoby. Zákon jasně píše o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob. Mají právo si svobodně zvolit komunikaci, která odpovídá jejich potřebám.
Mezi organizace, které sluchově postiženým pomáhají, patří také nezisková organizace Tichý svět, která působí v deseti krajích České republiky. V průběhu celého září bude probíhat kampaň Deafember (měsíc osob se sluchovým postižením), která bude veřejnost informovat o tématech spojených s rozmanitým světem osob se sluchovým postižením. Naučme se komunikovat se sluchově postiženými díky Desateru komunikace s neslyšícím. Zájemci se navíc mohou naučit znak pro motýla, aby dali nedoslýchavým a neslyšícím najevo, že o nich vědí. Kdo budete mít chuť, může se vyfotit a sdílet fotku s hashtagem #deafember na Instagramu, nebo ji poslat přes Facebook nebo na mail barbora.voracova@tichysvet.cz. Jak se ho naučit a jak se zapojit najdete ZDE.
Více se bude kampani a problematice nedoslýchavých a neslyšících seniorů věnovat projekt Senioři v krajích v následujících týdnech, a to skrz měsíční zpravodaj i chystané kulaté stoly.
Pavla Kasášová, moravskoslezská koordinátorka projektu Senioři v krajích
Foto: Tichý svět